:: na téma

O rybáři a zlaté rybce

17. února 2012 v 14:20 | Mami
V malém domku nad útesem žil o samotě mladý rybář. Každé ráno vstával před úsvitem, aby nalovil dostatek ryb a mohl je prodat na trhu.

Někdy, když bylo moře klidné a nemusel držet sítě, usadil se pohodlně na břehu a zasnil se do představ o ženě, kterou by miloval a dětech, které by ho učinily šťastným.

Jednoho dne si takto spokojeně snil, když v tu najednou obloha zčernala a přišla veliká bouře. Všechny sítě se utrhaly, pod vodou zůstala jen čeřeň z prutů. Prudce zatáhl za tyč, ale vylovil pouze jednu jedinou rybu.

Chtěl ji uchopit do dlaní a přeměřit. Avšak právě v té chvíli se několik slunečních paprsků prodralo skulinou mezi mraky a rozzářily její šupiny tak silně, až mu oči přecházely…

PS: Co by se stalo, kdyby byla zlatá ryba kouzelná a splnila rybářovi vysněná přání? Možná by byl šťasten a možná také ne. Možná, že by pak zase snil o klidných chvílích o samotě na břehu moře. Možná. Možná, že štěstí máme vždy před očima, ale nevidíme ho.

(Článek je přiřazen k tématu týdne "Co by se stalo, kdyby...")

NÓBL Restaurace

1. prosince 2011 v 21:42 | Mami
V mé ex-komiksomilované rubrice AK vyšel pod novým vedením Sikara další článek a myslím, že stojí za přečtení. Především bych chtěla 5+5 hvězdičkami ohodnotit komiks od Dubius Cat na téma "Nóbl Restaurace", podle mého názoru je to jeden z nejlepších komiksů, který se v tvorbě AK na téma objevil...

A jaká je nejluxusnější restaurace podle Áji ? Ta, ve které dávají zmrzlinu ZADARMO.


Proč matky nemohou být filosofové

21. září 2011 v 9:41 | Mami
"Já také nemám rád dětský pláč, ale když ti brečí vlastní dítě, je to něco úplně jiného!", řekl mi kdysi jeden pomocný dělník na dráze, aniž by věděl, že pronesl jeden z významných postulátů, ze kterého lze vyvodit řadu dalších tvrzení.

Filosof potřebuje ke své práci dva základní předpoklady: ticho a duševní klid. Proto také většinu významných filosofických děl sepsali muži. Ženám-matkám se ani jednoho příliš nedostává. Ticho je od narození potomka vzácný pojem, stejně jako duševní klid. Většina matek se nedokáže jen tak zavřít v pracovně a uvažovat o filosofických otázkách, zatímco jejich děti vedle v pokoji pláčou. Pouto mezi matkou a malým dítětem je tak silné, že převáží všechny ostatní myšlenkové úvahy. A když už by se někdy zdálo, že je o všechnu drobotinu postaráno a konečně bude dostatečný klid zaobírat se hlubšími starostmi, kritickým zkoumáním lidstva a hledáním pravdivosti poznání a smyslu života. BUCH! PRÁSK! Dítko stojí ve dveřích se zoufalým výrazem: "Maminko, už to nevydržím, potřebuju… Mamí, on mi ubližuje… Mamí, já mám žízeň… bojím se… je mi smutno… nechci být sám…" a s filosofováním je konec.

Filosofové odhalují tajemství světa a existence oproštěním se od každodenních starostí. Povznášejí se z jedné myšlenkové hladiny na druhou a vidí lidstvo z dálky jakoby nedotčeni nad tím vším. Cožpak mateřské pouto dovoluje ulítnout nad vlastní bytí? Možná na maličkou chvíli, ale pak se zas omotá kolem dokola snad ještě pevněji než předtím.

Filosofie je o soustavném hledání, zkoumání, touze. Matky nemohou být filosofové, protože smysl života již našly a všechny další odpovědi, hranice, domněnky, pravdy, budou vždy ovlivněny tímto poznáním.

(Článek je přiřazen k tématu týdne "Ticho")

Za zrcadlem

12. září 2011 v 15:18 | Mami
Foto na téma týdne: Sourozenci
Foto NIKON COOLPIX S8000, Adobe Photoshop

O jedinečnosti dvojčat

7. září 2011 v 12:01 | Mami
O jedinečnosti, stejnosti a podobnosti dvojčat bylo už napsáno, řečeno i zpochybněno mnoho. Jedním z mýtů, který se stále šíří zejména v Americe je obava, že dvojčata mají problém nalézt a vymezit si svou vlastní identitu. V některých školách jsou dvojčata dokonce povinně umísťována do různých tříd. "Odborníci" se domnívají, že jsou-li dvojčata v jedné třídě, brání jim to vytvořit si své vlastní přátele a rozšiřovat si tak vlastní horizonty, což má za následek omezení jejich svobody a nemožnosti stát se osobností a rozvíjet své vlastní zájmy. Jsou-li v jedné třídě, jejich vystupování a práce jsou navíc neustále srovnávány, což vede k žárlivosti a třenicím.

Pánové psychologové zřejmě neznají dosti dobře své zkoumané vzorky, protože jinak by věděli, že dvojčata jsou již od narození dvě různé osobnosti a svou podobnost či stejnost si téměř neuvědomují. Každé z dvojčat může mít navíc vlivem nestejného vývoje, rozdílné hmotnosti při narození, prodělaných nemocech, úrazech či náhodných událostí i rozdílnou povahu, mimiku, chůzi, řeč, způsoby vyjadřování a životní postoje.

Ano, soutěží mezi sebou, perou se a konkurují, ale dvě na první pohled stejné děti, jsou od počátku dvě rozdílné osobnosti, které samy vyžadují individuální přístup.

Jak je to s nošením stejných věcí?
Při rozdělování, nakupování a dostávání dárků chtějí stejné a stejně, ale pouze do doby, než si k získané odlišné věci najdou bližší vztah nebo ztratí obavu z nějaké nevýhody. Dvojčata se tak, jako ostatní sourozenci, učí vymezovat jeden vůči druhému, hájit své potřeby a zájmy a hledat kompromisy.

Dříve či později si najdou své oblíbené oblečení, věci, hračky, zájmy, kamarády.

Pokud má paní učitelka problém přistupovat k dvěma sourozencům, jako k dvěma rozdílným individualitám, je to pouze její neprofesionalita. Výhody plynoucí z umístění dětí do stejné třídy, jsou pro rodiče i děti převažující. Sourozenci si mohou pomáhat a rodiče mají lepší přehled o probírané výuce, úkolech a mezerách, které je třeba se slabším dvojčetem dohánět.

Příliš mnoho informací

27. července 2011 v 16:21 | Mami
Umělých zpráv, informací, aktualit, doporučení a reklam je tolik, že vlastně nemáme čas vnímat realitu, skutečný svět. Jednoduché věci, děje a vztahy se zdají být složitější, než doopravdy jsou a běžné signály, kterým po tisíce let věnovali pozornost naši předci, nedokážeme správně vyhodnotit nebo o nich nemáme ani ponětí.

Tak třeba informace o počasí. Kdo z vás nesleduje předpovědi počasí? Moje tchýně například věnuje pětiminutovce o počasí před osmou večerní takovou vážnost, že vyžaduje absolutní ticho, klid a soustředěně hltá každé slovo. Druhý den pak pobíhá po kuchyni od okna k oknu a hodnotí, jak "JIM" ta předpověď vyšla. Na kolik procent vyšla, je vlastně jedno, protože nikdy nebude tak přesná, aby vyhodnotila každý mráček, který se přežene nad tou či onou chalupou.

Správný hospodář však vnímal signály ve svém bezprostředním okolí všemi smysly. Jak bude druhý den, poznal podle barvy západu slunce, podle viditelnosti hvězd. Vlhkost vzduchu odhadl podle zvuků, které byly slyšet z různých dálek. Znal tvary mraků a věděl, co přináší. Cítil směr větru a dokázal odhadnout, z jaké strany může čekat jakou bouři. Sledoval místní změny počasí po celý rok a málokdy byl vývojem překvapen.

Moderní společnost se líně nechává zásobovat informacemi, někdy až nekriticky důvěřuje různým neúplným zprávám, polopravdám s jednostranně laděnými neurčitými závěry. Nevnímá důležitá slůvka, jako "možná", "pravděpodobně", "asi". Ve speciálech si nechává předžvýkávat celé úvahy a konstrukce, aniž by sama třídila získaná fakta a činila vlastní analýzy. Nechává se tak strhnout stereotypy, ke kterým nemá žádné vlastní zkušenosti a podklady.

Jednou z účinných forem manipulace s otupělou masou je pak propaganda, zabalená do slušivého termínu "public relations". Slovy E. L. Bernayse, zakladatele tohoto termínu, je vědomá a inteligentní manipulace názorů veřejné masy významnou součástí fungování demokratické společnosti. "Ti, kdo ovládají tyto neviditelné společenské mechanismy, zakládají skrytou vládu, která je skutečnou vládnoucí silou země." (E. L. Bernays: Propaganda, 1928). Vztahy s veřejností prostřednictvím mainstreamových médií představují důležitý nástroj a prostředek společenské kontroly v rukou mocenských elit.

--

Uživatele XY probudil známý signál: "Máte novou zprávu!"

"Víme, jakou si dáváte pastu na kartáček, jaký používáte deodorant, jakou značku oblečení máte právě na sobě. Dokážeme na 95% odhadnout obsah vaší lednice. Víme s kým, a jak často spíte. Kam pojedete na dovolenou. Kterého souseda nesnášíte. Víme, jistě, že s námi budete souhlasit…"

--

Proto prosím, až dočtete tento článek: vypněte počítač, zvedněte hlavu a rozhlédněte se kolem sebe.

(Článek je přiřazen k tématu týdne "Reklama")

Nekonečný konec

27. června 2011 v 11:24 | Mami
Moje babička milovala jeden nekonečný seriál a nenechala si ujít žádný díl dokonce ani v nemocnici. Když umřela, měla jsem zvláštní pocit, možná i vztek, že seriál běží klidně dál a babička nebude vědět, jak to dopadlo s jejími oblíbenými hrdiny.

Myslela jsem si, že každý příběh by měl mít konec, jinak ztrácí smysl a děj se rozdrobí do ztracena. Jenže, i dobrý konec je vlastně iluze. Něco končí, jiné začíná, jako v životě. Nekonečné seriály jsou sice rozplizlé a mnohdy umělecky nehodnotné, ale přiznejme si, že pokračování příběhů sami žádáme. Proč by jinak vznikaly další díly, nové série a osudy? Chceme, aby naše oblíbené postavy žily stejně, jako my, tedy alespoň do té chvíle, než se na televizní obrazovce objeví noví zajímavější hrdinové :-)

(Článek je přiřazen k tématu týdne "Seriály".)

Maturity bych úplně zrušila

21. května 2011 v 16:50 | Mami
Maturity bych úplně zrušila! Víte, proč? Protože jsou zbytečné, nespravedlivé, stresující, ponižující a nedokonalé. Nejvíce tuto zkoušku prožívají právě dosud nejlepší studenti a premianti, kteří po celou dobu studia řádně pracovali, učili se a měli dobré známky a k tomu patřičné znalosti. Neúspěch u maturity mnohdy berou jako své osobní selhání a může jim nesmazatelně psychicky ublížit třeba jedna neobjektivně udělená dvojka z předmětu, který milovali, a kterému se vždy věnovali nad rámec středoškolské výuky.

Nač trápit studenty takovou fraškou, jako je maturita. Proč další papír navíc k vysvědčení, které řádný student dostává každého půl roku. Semestrálním sítem by měli do posledního ročníku postoupit přeci pouze ti studenti, kteří na onu školu opravdu patří. Ostatní mají možnost v průběhu studia přestoupit na jinou školu, která je pro ně více vhodná a neměli by se trápit studiem, které je vůbec nezajímá nebo na ně nestačí. Setrvávat na škole, která jim v životě k ničemu nebude, kterou nezvládají, nenávidí a zůstávají tam pouze kvůli nějakému papíru a oficialitám, je nesmyslné. Promarněný čas nelze vrátit a špatně se dobíhá.

Zrušila bych maturity a volitelné semináře k maturitě bych nahradila přípravnými semináři ke zkouškám na vysoké školy. Studenti posledního ročníku by se měli soustředit především na to, co budou po ukončení studia dělat a na tento přechod se důkladně připravit. Maturita leckdy odvádí jejich pozornost jiným směrem a u zkoušky na vybranou vysokou, která by měla být celým vyústěním několikaletého studia, nakonec neuspějí a pak nastává ten pravý zlom v jejich životě.

Pro zachování slavnostní atmosféry konce studia, bych prostor, který je dnes věnován nepružným maturitám, nahradila obhajobou samostatné ročníkové práce z vybraného předmětu. Na této práci by mohl student začít pracovat třeba již v prvním ročníku a záleželo by jen na něm, jak bude sám sebe nakonec prezentovat. Taková práce by pak mohla vyjít v ročence příslušné střední školy a po studentech by zůstala alespoň nějaká hmatatelná památka a ne jen upocená lavice a černé vzpomínky v koutě mysli na první životní trapas před maturitní komisí.

O čem vypovídá cár papíru, na kterém má dosavadní čtyřkař, který si vytáhl náhodou dobré otázky, vyznamenání a třeba nějaký premiant, který nezvládl stres, zase totální debakl. Navrhuji, aby s posledním vysvědčením dostávali studenti automaticky absloventský diplom té školy, kterou v řádném studiu studovali, a to bez žádných dalších zkoušek před cizí komisí.

Místo státních maturit navrhuji zrušit maturity úplně, závést povinné celoživotní vzdělávání a proškolování učitelů, a tím zajistit jakýsi dohled nad úrovní škol. Proč mají kvalitativní nedostatky ve školském systému odnášet studenti.

PS: O svatý týden bych nechala studenty hlavně odpočinout, pořádně zapařit a mile se rozloučit se spolužáky, které možná vidí pohromadě naposledy!

(Článek je přiřazen k tématu týdne "Maturita")

Strip - moje metropole

13. května 2011 v 0:06 | Mami
Na mém městě je nejlepší ...
...ta neomezená možnost výběru.

Každý den si mohu vybrat jinou houpačku.

Jediná nevýhoda však je, že nikdy není volná...

Na téma - Strip - moje metropole
Foto Sony Ericsson C510, Adobe Photoshop

Jsi prázdná, Honey

9. května 2011 v 0:05 | Mami
Jednoho rána jsem zjistil, že má milá je zcela prázdná. Něha, kterou jsem denně laskal své nahé tělo. Jediná, jež znala všechna má citlivá místa. Ta, kterou bych ještě včera nevyměnil za žádnou jinou na světě, byla náhle prázdná a já netušil, jak ji naplnit.

Stála přede mnou v celé své kráse, ale já cítil, že její ladné křivky objímám naposledy. Přitiskl jsem ji blíž, abych nasál její smetanově medovou vůni, a pak jsem ji vyhodil.

Dnes večer mám schůzku se slečnou z Oriflamu, objednám si u ní raději dvě lahvičky šampónu Milk and Honey Gold.

Na téma - Jsi prázdná, Honey
Foto NIKON COOLPIX S8000, Adobe Photoshop
(Článek je přiřazen k tématu týdne "Nevěra")

Nevěrné Drabblé

7. května 2011 v 17:12 | Mami
Soudce: "Paní navrhovatelko, ve své žádosti jste uvedla, že od pátého měsíce vašeho společného soužití s panem odpůrcem, docházelo mezi vámi k citovému ochlazení, odcizení a manželskému nesouladu. Můžete nám prosím vysvětlit hlavní důvod těchto náhlých změn, tak brzo po sňatku?

Navrhovatelka: "Přestali jsme mít společné zájmy."

Soudce: "Můžete to prosím upřesnit?"

Navrhovatelka: "Manžel si našel milenku a mně pořídil psa."

Soudce: "Pokusila jste se tuto situaci vyřešit smírem?"

Navrhovatelka: "Ano. O smír jsem se pokusila několikrát, avšak neúspěšně."

Soudce: "Jakým způsobem probíhaly ony neúspěšné pokusy?"

Navrhovatelka: "Všechny psy, které jsem mu koupila, jsem nakonec musela venčit sama."

Soudce: "ROZVEDENO!"

Na téma - Nevěrné DRABBLÉ - Yaw!
Foto NIKON COOLPIX S8000, Adobe Photoshop

Otázka pro pozorné čtenáře: Jak se psí angličtinou štěkne "Nevěrníku!"?

(Článek je přiřazen k tématu týdne "Nevěra")
 
 

Reklama